Cesta tam a zase zpátky s našimi kurýry Ondrou a Gabčou
Popovídali jsme si s Ondrou a Gabčou a máte možnost krátce nahlednou do pracovního života dvou kurýrů na vozíčku.
Pracujete u nás jako kurýři, jak vás napadlo se přihlásit na tuto pozici?
Ondra: Bylo to skrze jednu neziskovou organizaci. Našel jsem na internetu inzerát, tak jsem kontaktoval paní Andělovou přes email a začali jsme domlouvat práci. Vzhledem k tomu, že do toho padl covid, tak to nějakou dobu trvalo a asi po 2 - 3 měsících jsme se domluvili na pohovoru. Pohovor vyšel a bylo mi slíbeno, že se mi ozvou. Ozvali se zpátky do měsíce, že teda by se dalo něco vymyslet, ještě jednou jsme se sešli a nakonec jsem tu zaměstnaný od začátku září 2021.
Gabča: Já jsem se to dozvěděla od Ondry, celý říjen jsem jezdila s Ondrou a nakonec vyšlo najevo, že by se firmě hodil ještě jeden člověk, tak jsme tady dva. Paní Andělová viděla, že nám to spolu jde dobře, takže já jsem tady od listopadu.
Dřív jste někde pracovali?
Gabča: Já jsem chodila do školy
Ondra: Já jsem dělal administrativu v jedné firmě v Brně, ale to nebylo úplně pro mě. Byla to hlavně práce s excelem a přepisování tabulek. Tady jsem se našel a baví mě to.
Vy pracujete jako kurýři, ale nejezdíte autem, pouze vozíčkem. Jak moc velký hendikep to pro vás je?
Gabča: Už jsme se tak narodili a jsme na to zvyklí, takže nám to nevadí.
Ondra: Hendikep to pro nás není, vozíček jsou naše nohy a nejsme bez toho schopní existovat a nejsme samostatní. Možná jen, když jezdíme městskou hromadnou dopravou, je občas problém v tramvajích, když vezeme kávu. Tramvaje jsou plné a těžko hledáme místo.
Jaké jsou reakce zákazníků, když nepřijedete autem, ale na vozíku?
Ondra: Buď to skrývají nebo jsem slepej, ale já na nich nic nepoznám. Mimo rozvoz kávy zákazníkům, přepravuji kávu z pražíren a občas akorát musíme vymyslet, kam to dáme, aby se mi to na vozík vešlo, ale nakonec jsme to vždycky vymysleli a není s tím žádný problém. Takže možná jen obavy o to, jestli to uvezu.
Gabča: Občas mi přijde, že mají strach z toho, že to je vozík, ale většinou mi přijde, že je to automatika.
Ondra: Je pravda, že občas mi přijde, že se lidé trochu bojí, když nás vidí, ale to určitě nemusí. Já vždycky říkám - my nekoušeme, jsme lidi jako každý jiný a to, že mám pod zadkem kolečka neznamená, že nejsem normální člověk.
A jaká je tedy náplň vaší práce?
Ondra: Nejprve dostaneme informace o objednávce, kam budeme doručovat a tak. Pak jedeme do kavárny, kde si vyzvedneme balíček, fakturu apod. a pak je na nás abychom si našli cestu, jak se ke klientovi dostaneme. Adresu dostaneme den do předu, takže mám dost času najít trasu.
Gabča: Nebo máš hlavního poradce, který ti to vždycky najde.
Ondra: Ano, ano Gabča mi s tím hodně pomáhá a jak se říká, ve dvou se to lépe táhne.
Gabča: Když už známe cestu, tak vyrazíme na předem určený čas k zákazníkovi a když jsme před domem, tak zavoláme a zákazník si přijde pro kávu dolů.
Máme únor a počasí se často mění, je pro vás problém déšť a sníh?
Gabča: To určitě ne, já pracuji během každého počasí.
Ondra: I kdyby padaly trakaře, tak se naši zákazníci nemusí bát, že jim zavoláme, že dnes zásilku nedoručíme, protože sněží, nebo prší. Když dostaneme objednávku, tak jedem.
A co platba? Asi už je to dopředu zaplaceno?
Gabča: Ne to ne, často se platí i v hotovosti.
A to pro Vás není problém?
Ondra: Ne to ne. Jen si musí zákazníci dávat pozor jakou platbu zadali, jelikož nevozíme s sebou terminál. Už se párkrát stalo, že byla nastavena platba v hotovosti a chtěl někdo platit kartou a to je pak problém.
A jak jste na tom s kávou?
Gabča: Já jsem se naučila pít kávu, ale dávám si pouze u nás v kavárně. Nemám ráda kávy, které se dají koupit v supermarketech. Dokonce jsem si koupila domů kávovník na okrasu.
Ondra: Já si kávu doma taky nedělám, dávám si jenv kavárnách.
Chcete na závěr vzkázat něco našim zákazníkům?
Ondra: Určitě, že se nemusí být toho, že zásilku přivezeme na vozíčku. Zásilku dostanou stejně zabalenou a v tom nejlepším možném stavu.
Gabča: Ano, úplně stejně jako by jim ji dovezl někdo autem.
Diskuse